Tužka nebo přezka jako zbraň aneb tajné malorážky

16. 10. 2018 7:54:48
Malé ráže mají oproti svým velkým sourozencům jednu nespornou výhodu. Díky poměrně nízkému výkonu jsou vhodné pro velmi malé zbraně, aniž by hrozilo zranění pro střelce. Proč tedy nevyrobit třeba střílející pero!

V roce 1942 žádalo velení OSS (válečný předchůdce slavné CIA) vývoj nové, snadno skrývatelné zbraně, pro piloty bojových letadel a tajné agenty. Na tom by během války nebylo nic divného, kdyby kontrakt na vývoj zbraně nezískala společnost Joseph Dixon Crucible zabývající se výrobou per pro technické kreslení.

Původní dokumenty o vývoji už dnes nejsou dohledatelné, ale základním požadavkem byla velmi lehká, drobná, jednoranná zbraň, připomínající klasickou tužku, která by posloužila coby skrytá zbraň agentů či jako “poslední záchrana” před krutým mučením nacistické tajné policie. Mezi další požadavky patřila také možnost schovat zbraň do krabičky od cigaret, případně do tělesných dutin! Z tužky se mělo dát vystřelit jak sedě v místnosti, tak i v davu lidí na ulici. Projekt byl zkrátka navržen do posledního detailu.

Výše zmíněná společnost JDC měla velké zkušenosti s mechanickými částmi technických per a mikrotužek a jevila se tak jako nejvhodnější kandidát pro vývoj právě takové “střílející tužky”. Projekt jménem Scorpion byl nastartován. Krátce po startu však došlo k přejmenování a tajná zbraň dostala příhodné jméno Stinger – žihadlo. To zůstalo až do finální předvedení zbraně v březnu roku 1943. Výroba Stingeru v ráži .22short s délkou pouhých 83mm začala v témže roce v továrně společnosti Rite ve státě Illinois.

Konkrétní počet vyrobených kusů od roku 1943 není znám. Jednalo se každopádně o desítky tisíc kusů v různých variantách, balených do speciální dřevěné krabičky po deseti kusech. Stinger ráže .22short v první verzi, označené jako T1, trpěl neduhy a mohl dokonce explodovat v rukou střelce. T1 byla totiž vyráběna s mosazným závěrem, který se mohl při výstřelu roztrhnout. Proto bylo střílející pero postupně vylepšováno, dostalo ocelový závěr ve verzi T1E1, ve verzi T1E2 pak závěr ze speciální slitiny ocele a mosazi a ve verzi T2 bylo vybaveno zcela novou nábojovou komoru a tomu úměrně zesíleným závěrem, pravděpodobně kvůli použití náboje 22LR. Nicméně ovládací prvky, a především vzhled připomínající pero, zůstali zachovány ve všech verzích.

Zbraň stinger byla připravena ke střelbě zvednutím páky, která imitovala klip pera či propisky. Zvednutím a posunutím do zadní polohy bylo pero připraveno ke střelbě a páka samotná pak zároveň fungovala jako spoušť. Po jejím stlačení došlo k výstřelu. Stinger byl od počátku vyráběn jako jednoranný s nemožností přebití. Tudíž vystřelený kus nešlo znovu použít. Minimální náklady při výrobě však umožňovali rychlou výrobu tisíců kusů a zbraň byla masivně dopravována vlastním agentům OSS a stejně tak jako spojencům a různým diverzním skupinám po celé válečné Evropě. Spekulativní účinek, již tak slabého náboje, však zúžil možnost použití jen na velmi krátké vzdálenosti.

Ani po válce se vývoj a výroba zbraní podobného typu nezastavila. Takzvané pen guns (přeložitelné nejspíš jako tužková zbraň či zbraň-pero) byly údajně vyráběny i za studené války a několik zbrojovek je nabízelo i na civilním trhu. Krom sběratelských Stingerů z války jsou občas na aukcích dostupné i jiné, pozdější varianty podobných zbraní. Jednu z nich si můžete prohlédnout na přiloženém videu.

Ve jménu hákového kříže

Nacistické Německo nezůstávalo ve výrobě malých zbraní pozadu. I nacistický vývoj dospěl k návrhu a výrobě zbraně se všemi výhodami a nevýhodami malé ráže. Oficíři SS byli vybaveni masivními opaskovými přezkami, které ve svém nitru ukrývaly v podstatě opakovací zbraň ráže .22LR. Údajným konstruktérem této zákeřné přezky byl jistý Louis Marquis, který celý koncept navrhnul již během svého zajetí v první světové válce. Během druhé světové války pak koncept vylepšil. V roce 1943 bylo na příkaz samotného Himmlera objednáno několik kusů pro vysoké důstojníky SS pro případ jejich zajetí. Čili z důvodů víceméně podobných důvodům vývoje zbraně Stinger.

Na rozdíl od Stingeru však masivní SS přezka obsahovala hned čtyři hlavně. Rozhodně si ji nešlo poplést s klasickou opaskovou přezkou důstojníků a tak dle mého nározu trochu ztrácela na svém původním “skrytém” významu. Po odklopení přezky s vyobrazením klasické orlice (s hakovým křížem v pařátech) se natáhly spoušťové mechanismy všech čtyřech hlavní. Šlo tedy odpálit každou střelu zvlášť! Hlavně však byly dlouhé pouze 44,5mm a tudíž vystřelený projektil ztratil velkou část svého výkonu a dostřel i účinek tak byl značně diskutabilní. Na krátkou vzdálenost se však mohlo jednat o zajímavou zbraň.

Autor: Jaroslav Nedobitý | úterý 16.10.2018 7:54 | karma článku: 20.38 | přečteno: 2357x

Další články blogera

Jaroslav Nedobitý

GSG STG 44 – malorážka po vzoru útočné pušky

Když se v posledních letech války zaváděla do výzbroje Wehrmachtu puška označovaná jako Sturmgewehr 44, nikdo ještě netušil, že se stane vzorem pro celou budoucí generaci vojenských zbraní.

10.6.2019 v 8:49 | Karma článku: 19.39 | Přečteno: 2365 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Malorážka PPS-50, bratříček nejslavnějšího samopalu

Ani mezi střeleckými laiky by se pravděpodobně nenašel nikdo, kdo nikdy neslyšel o slavném samopalu PPŠ zvaném Špagin. Snad každá socha partyzána drží zbraň s nezapomenutelným kulatým zásobníkem.

5.6.2019 v 9:34 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 1830 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Malorážka SIG 522LR – samonabíjecí kráska pro 21. Století

Švýcarskou respektive švýcarsko-německou společnost Sig Sauer netřeba střelcům představovat. Jedná se o jednoho z největších výrobců a prodejců palných zbraní současnosti, který v roce 2009 uvedl novou sérii malorážek...

17.5.2019 v 9:23 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 1908 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Kterak indiánská babička zastřelila největšího medvěda světa

Bylo větrné ráno 10. května roku 1953, když se indiánka jménem Bella Twin rozhodla vyrazit na lov drobné zvěře. Na tenhle lov však do smrti nezapomene!

26.4.2019 v 8:37 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1752 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Patrik Banga

Jak přežít dietu: Jsem dietní Maradona

Nevydržel jsem to. Chtěl jsem prostě vidět, jak to pokračuje ve skutečnosti. Neodolal jsem a vstoupil do jámy lvové. Na váhu. Co jsem viděl, mě rozesmálo. Po necelých osmi dnech diety je sedm kilo pryč! Škoda, že většina je voda.

24.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Otakar Vagner

Když se i mozek žhaví

Brrr, to je vedro! No kdo by to byl řek ́? ---------------------------------------------------------------------------

24.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Beata Krusic

Sprejerům rozbít hubu a z homosexuálů to vymlátit...

A než se člověk naděje, máme tu zase středověk. Linoucí se z mozků lidí - dnešního 21. století. Určitě to mnozí z vás zaznamenali.

24.7.2019 v 7:02 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 437 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Patrik Banga mě naštval

Je skoro konec července, já byla přesvědčena, že shodím alespoň už 6 - 8 kg, což se mi nepodařilo, byť plavu, skáču, ale jím. Patrik Banga mě naštval. Píše si o dietě, která je podle mě dost šílená a hubne. Dala bych s ním sázku.

23.7.2019 v 23:03 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 669 | Diskuse

Beata Krusic

Tak jsem se konečně podívala na Gretu Thunberg...

Občas se nechávám potkávat jevy, skutečnostmi, osobnostmi - prostě událostmi tak, až ke mně samy dorazí. Vidím třeba opakující se jméno a hned po něm nejdu. Až nadejde čas a něco ve mně mi nedá....

23.7.2019 v 20:06 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 1357 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz