Alexander Supertramp a jeho malorážka

22. 01. 2019 10:56:57
Alexander se narodil jako Christopher Johnson McCandless 12.února 1968 v Californii. Nové jméno a přezdívku Supertramp si vymyslel až během svého putování divočinou.

Christopher, nebo chcete-li Alexander, byl prvním dítětem Billie a Walta McCandlessových, rodičům se později narodila jeho sestra Carine. Měl také šest nevlastních sourozenců z otcova předešlého manželství. V roce 1976 se rodina přestěhovala do Washingtonu, protože otec dostal prestižní práci pro NASA. Nová práce přinesla do rodiny značný obnos peněz a rodiče, především pak otec, plánovali pro svého nadaného synka velkou budoucnost. Pro studijní účely založili synovi fond s nemalými měsíčními příspěvky.

Chlapec už v mládí vynikal inteligencí a neměl problémy s učením. V roce 1986 úspěšně ukončil studium střední školy W.T.Woodsona a dle slov svých učitelů byl studentem s výbornými výsledky, oproti svým spolužákům však „často pochodoval do rytmu jiného bubeníka“. Alexander byl zároveň zdatným sportovcem, na škole dokonce vedl běžecký tým. Ale i kolegové v týmu ho označovali za podivína, který chtěl běhat proti “silám temnoty”.

Po absolvování střední školy Alexander cestoval a na chvíli se vrátil i do Californie, aby navštívíl své vzdálené příbuzné. Během těchto setkání se údajně dozvěděl o dvojím životě svého otce, který udržoval důvěrný vztah se svou bývalou ženou, přestože uzavřel nové manželství s Alexanderovou matkou Billie. Míní se, že toto zjištění negativně ovlivnilo jeho vztah k otci a později vedlo k neskrývané Alexandrově rodinné revoltě.

Svá studia nakonec uzavřel v roce 1990 titulem bakalář z oborů historie a antropologie na prestižní Emory university. Ačkoliv měl ve studijním fondu stále více než dvacet tisíc dolarů, rozpory s otcem a divoká povaha vedly Alexandera k tomu, aby většinu peněz rozdal dobročiným organizacím a dalšího studia se vzdal.

Místo kariéry věhlasného právníka se Alexander rozhodl procestovat Spojené státy, sjel část řeky Colorado v malé kánoi, navštívíl Arizonu a Jižní Dakotu a nakonec v roce 1992 dorazil na Aljašku. Během cest se vystudovaný Alexander živil jako kuchař v rychlém občerstvení a pracovník na statku. Celou dobu se snažil žít co nejblíže přírodě. Život v rušných městěch ho postupně začal svazovat. V téže době vznikla jeho přezdívka Supertramp a sám sebe přestal představovat původním jménem Christopher.

28. dubna 1992 byl na Aljašce naposledy spatřen živý mistním elektrikářem Jimem Gallienem. Ten si všiml jeho nedostatečných zásob a chabého, pouze běžného turistického vybavení. Pokusil se Alexandra přesvědčit, že aljašská divočina není to pravé místo pro trampování. Ten však všechna varování ignoroval.

Supertramp tedy vyrazil do drsné divočiny s nedostatečnou zásobou potravin a velmi skromným tábornickým vybavením. Hodlal přežívat v divočině sám a živit se lovem a sběrem. Za tímto účelem si opatřil samonabíjecí pušku remignton ráže .22LR, 400 loveckých nábojů a knihy o místní fauně a flóře. Původně s touto zásobou zamýšlel postupovat divočinou na západ směrem k Beringovu moři. Na své pouti objevil nedaleko národního parku Denali starý opuštěný autobus a po neúspěšné snaze proniknout k Beringovu moři se k němu vrátil a zřídil si v něm tábor. Lovil drobné veverky, kanadské husy a 9. června 1992 dokázal dokonce vystopovat a odstřelit losa. Nedostatek zkušeností však zabránil Alexandrovi zpracovat a konzervovat veškeré maso a byl nakonec nucen valnou část losí zvěřiny vyhodit. Postupem času zdroje potravy v okolí autobusu docházely a McCandless se proto rozhodl vrátit do civilizace. Rozvodněná řeka mu však přehradila zpáteční cestu a protože Alexander neměl podrobnou mapu regionu, netušil kudy pátrat po jiné cestě na druhý břeh. Rozhodl se tedy vrátit do autobusu a založit tábor podruhé. To se mu nakonec stalo osudným. Byl zde 6. září 1992 nalezen mrtvý.

Alexander Supertramp si celou dobu vedl deník, kde den po dni zaznamenával svůj život v autobuse. V jeho deníku byl poslední záznam s číslem 113. Minimálně tolik dní tedy dokázal mladý Christopher Johnson McCandless přežít sám v divočině bez kontaktu s civilizací. Přecenil však svoje síly a s minimem zkušeností pokoušel trampské štěstí příliš dlouho. Zemřel ve věku pouhých 24 let na úplné vyhladovění, pravděpodobně v kombinaci s požitím toxických látech obsažených v některých rostlinách.

Jeho příběh a záznamy v deníku inspirovaly spisovatele Jana Krakauera, který na základě těchto záznamů vydal knihu Útěk do divočiny. Stala se okamžitě bestsellerem. Na námět této knihy vznikl v roce 2007 stejnojmenný film režiséra Seana Penna. Christopher Johnson McCandless alias Alexander se stal trampskou legendou.

Zbraň, kterou měl Supertramp s sebou, byla samonabíjecí kulovnička Remington Nylon 66 v ráži .22LR. Tato kulovnička byla vyráběna firmou Remington v letech 1959 až 1989. Byla to jedna z prvních masově vyráběných malorážek s polymerovou pažbou namísto klasické pažby dřevěnné. V době vzniku to jistě bylo pro firmu Remington riskantní, ale čas ukázal, že se jednalo o správný krok. Do konce roku 1989 bylo prodáno vice než jeden million těchto pušek. Zbraň byla oblíbená při lovu drobné, ale i větší zvěře, převážně v arktických oblastech a při dlouhém cestování. Možná i proto si ji Alexandr vybral.

Malorážka byla vyráběna v několika modifikacích. Základní model byl dlouhý 98cm, hlaveň měl dlouhou 50cm a vážil 1,8Kg. Zásobník pojmul celkem 14 nábojů. Vzhledem k lehké ovladatelnosti a minimálnímu zpětnému rázu malorážek byl střelec s touto puškou schopen opakovaně trefovat cíl i při rychlé střelbě. Použití bylo široké, s dobrým nábojem se konec konců dal ulovit i los....

Technická specifikace:

Ráže: .22LR (5.6mm okrajový zápal)
Střelivo: hollowpoint
Systém: samonabíjecí
Délke hlavně: 500 mm
Váha: 1,8 kg
Celková délka: 980 mm
Počet ran: 14

Autor: Jaroslav Nedobitý | úterý 22.1.2019 10:56 | karma článku: 17.53 | přečteno: 1600x

Další články blogera

Jaroslav Nedobitý

GSG STG 44 – malorážka po vzoru útočné pušky

Když se v posledních letech války zaváděla do výzbroje Wehrmachtu puška označovaná jako Sturmgewehr 44, nikdo ještě netušil, že se stane vzorem pro celou budoucí generaci vojenských zbraní.

10.6.2019 v 8:49 | Karma článku: 19.39 | Přečteno: 2365 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Malorážka PPS-50, bratříček nejslavnějšího samopalu

Ani mezi střeleckými laiky by se pravděpodobně nenašel nikdo, kdo nikdy neslyšel o slavném samopalu PPŠ zvaném Špagin. Snad každá socha partyzána drží zbraň s nezapomenutelným kulatým zásobníkem.

5.6.2019 v 9:34 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 1830 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Malorážka SIG 522LR – samonabíjecí kráska pro 21. Století

Švýcarskou respektive švýcarsko-německou společnost Sig Sauer netřeba střelcům představovat. Jedná se o jednoho z největších výrobců a prodejců palných zbraní současnosti, který v roce 2009 uvedl novou sérii malorážek...

17.5.2019 v 9:23 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 1908 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Kterak indiánská babička zastřelila největšího medvěda světa

Bylo větrné ráno 10. května roku 1953, když se indiánka jménem Bella Twin rozhodla vyrazit na lov drobné zvěře. Na tenhle lov však do smrti nezapomene!

26.4.2019 v 8:37 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1752 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Patrik Banga

Jak přežít dietu: Jsem dietní Maradona

Nevydržel jsem to. Chtěl jsem prostě vidět, jak to pokračuje ve skutečnosti. Neodolal jsem a vstoupil do jámy lvové. Na váhu. Co jsem viděl, mě rozesmálo. Po necelých osmi dnech diety je sedm kilo pryč! Škoda, že většina je voda.

24.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Otakar Vagner

Když se i mozek žhaví

Brrr, to je vedro! No kdo by to byl řek ́? ---------------------------------------------------------------------------

24.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Beata Krusic

Sprejerům rozbít hubu a z homosexuálů to vymlátit...

A než se člověk naděje, máme tu zase středověk. Linoucí se z mozků lidí - dnešního 21. století. Určitě to mnozí z vás zaznamenali.

24.7.2019 v 7:02 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 437 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Patrik Banga mě naštval

Je skoro konec července, já byla přesvědčena, že shodím alespoň už 6 - 8 kg, což se mi nepodařilo, byť plavu, skáču, ale jím. Patrik Banga mě naštval. Píše si o dietě, která je podle mě dost šílená a hubne. Dala bych s ním sázku.

23.7.2019 v 23:03 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 669 | Diskuse

Beata Krusic

Tak jsem se konečně podívala na Gretu Thunberg...

Občas se nechávám potkávat jevy, skutečnostmi, osobnostmi - prostě událostmi tak, až ke mně samy dorazí. Vidím třeba opakující se jméno a hned po něm nejdu. Až nadejde čas a něco ve mně mi nedá....

23.7.2019 v 20:06 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 1357 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz