Malorážka TOZ - s puškou v ruce, s ohněm v srdci, uhání vpřed partyzán

11. 03. 2019 9:51:10
„Tak proč mladý nepopadne zbraň? A nejde do lesa? Aby se nebál on jich, ale oni jeho?“ Vasil Bykav, Cesta bez návratu

22. června roku 1941 zahajuje nacistické Německo rozsáhlou operaci Barbarossa s cílem dobýt Sovětský svaz. Nepřipravená Rudá armáda ustupuje a i přes hrdinskou obranu ztrácí, během pouhých pár týdnů, rozsáhlá území Litvy, Lotyšska, Estonska, Ukrajiny a Běloruska. Bleskový útok wehrmachtu se podaří zastavit až na konci roku před Moskvou.

Mezitím se na okupovaných územích formují různá odbojová uskupení. Partyzánské oddíly a diverzní skupiny samozřejmě fungují i v jiných zemích. Zvlášť silné je partyzánské hnutí například na území okupované Jugoslávie, ale odboj na půdě tehdejšího Sovětského svazu je dle historických statistik největší. S nebývalou silou se hnutí odporu rozvinulo především v Bělorusku. Některé zdroje uvádějí, že již v srpnu, necelé dva měsíce po záhajení německého útoku, operuje na území Běloruska více než dvě stovky samostatných partyzánských a odbojových skupin. Střízlivější odhady hovoří o několika desítách. Na konci roku 1941 je těchto oddílů již více než 400 a bojuje v nich odhadem něco přes 7000 partyzánů. Údaje jsou však často nekompletní a nelze tedy uvedená čísla nijak ověřit. Jisté ovšem je, že na přelomu roku 1941 a 1942 se v běloruských lesích, městech i vesnicích ukrývá tisíce mužů a žen připravených bránit se nacistické okupaci. Jsou organizovány do několika stovek partyzánských oddílů.

Situace partyzánů ale není jednoduchá. Josif Stalin sice v plamenném projevu vyzývá národy SSSR k boji a Rudá armáda se snaží partyzánská hnutí materiálně i “politicky” podporovat, nicméně wehrmacht stále postupuje směrem k srdci Sovětského svazu a fronta se posouvá dál od území válkou decimovaného Běloruska. Každý odboj je navíc značně zavislý i na podpoře místního obyvatelstva. K partyzánům se sice přidává řada dobrovolníků, ale také druhá strana získává nové rekruty do svých řad. Mnozí Bělorusové totiž odmítají Stalinův režim a vstupují do oddílů německé armády a jakési polní policie. Izolované skupiny partyzánských bojovníků nejsou ani dobře cvičeny, ani organizovány. Povětšinou se zaměřují pouze na oddělené diverzní akce bez globálního plánu. Situce pro partyzánská hnutí není vůbec růžová.

Obrat u Moskvy

Situace se výrazně změní po odraženém obléhání Moskvy. Rudá armáda se nadechla k protiútoku a fronta se začíná opět přibližovat k běloruským hranicím. Běžný lid po řádění nacistů stále více podporuje odboj a poté, co je v roce 1943 vyhlášena amnestie, přechází postupně většina původních podporovatelů wehrmachtu na stranu partyzánů. Ještě během roku 1942 se v bažinaté oblasti Vitebska podaří vytvořit 40km dlouhý průlom mezi dvěma německými armádami. Vitebskými vraty proudí k partyzánům rozsáhlá materiální pomoc a dostává se jim kvalitního výcviku. V Rusku dokonce vychází jakási partyzánská příručka, která partyzánům radí jak ovládat zbraně a výbušniny. Především je ale celé odbojové hnutí podřízeno centrálnímu velení a jeho význam rapidně rostě. Na konci roku 1942 už partyzáni kontrolují území o rozloze zruba 50 tisíc kilometrů čtverečních a na pažbách svých zbraní mají téměř 100 tisíc křížků padlých nepřátel. Nehledě na stovky zničených tanků a letadel.

O partyzánech byl natočen nejeden dokument a film. V roce 2008 se dokonce dostal do kin holywoodský příběh bratrů Bielských, partyzánů, kteří v Bělorusku zachraňovali židovské obyvatelstvo. Film s prozaickým názevm „Odpor“ je určitě kvalitním válečným snímkem. Bělorusko tak může být jistě pyšné na svou nezlomnost během krvavého konfliktu. Nicméně za svůj odboj zaplatilo krvavou daň. Zničená města, zdecimované obyvatelstvo s více než dvěma miliony mrtvých, řada vesnic vypálených do základů....

Výzbroj partyzánů

V počátečních měsících války se partyzáni ozbrojovali především ukořistěnými zbraněmi, případně používali výzbroj, kterou zanechala ustupující Rudá armáda. Samozřejmostí byly různé lovecké zbraně, kterých bylo v běloruských dědinách dostatek. Ve zmiňované příručce nalezneme informace jak zacházet s puškou Mosin Nagant, která byla zcela jistě základní zbraní jak armády, tak partyzánů. V té samé příručce také nalezneme informace o malorážkách TOZ-8 a TOZ-9.

Kulovnice TOZ jsou rodinou pušek ráže .22 Long Rifle. První pušky s jednoduchým označením TOZ-1 se začaly prodávat v roce 1927, ale brzy byly nahrazeny zdokonalenou a daleko slavnější verzí TOZ-8. Tato malorážka byla v předválečných letech široce používána nejen za účelem myslivosti, ale taktéž pro výcvik vojenských a policejních kadetů. V době druhé světové války bylo malorážek TOZ-8 na území Sovětského svazu velké množství a není vůbec divu, že se stávaly zbraní partyzánů. V příručce zmiňovaná TOZ-9 byla jen sportovněji upravená TOZ-8 a z funkčního hlediska mezi verzemi není podstatný rozdíl.

Před válkou se verze 8 používala k základnímu výcviku střelby. Voják musel dobře ovládat zbraň a tehdejší klasické vojenské pušky Mosin velké ráže byly pro výcvik nevhodné z několika důvodů. Především se jednalo o velký zpětný ráz a poměrně vysoká byla cena náboje. Oproti tomu malorážky TOZ kalibru .22LR nemají téměř žádný zpětný ráz a střelivo je samozřejmě nesrovnatelně levnější.

Na druhou stranu všechny ostatní aspekty jsou srovnatelné. Stejně tak jako puška Mosin je i malorážka TOZ opakovací puškou s odsuvným válcovým závěrem. Střelec musí zvednou závěr do horní polohy pomocí kliky závěru, odsunout do zadní polohy, vložit náboj do komory a závěr zasunout zpět do přední polohy. Posledním pohybem je pak zalomení kliky závěru zpět do dolní polohy. Takto byla zbraň připravena k výstřelu. Vkládání jednotlivých nábojů bylo u malorážek TOZ pravděpodobně zavedeno z důvodů bezpečnosti – byly totiž navrženy pouze jako jednoranné. Míření pak probíhalo přes nejběžnější mechanická mířidla v podobně hledí a mušky. Způsob ovládání zbraně byl naprosto totožný s klasickou puškou Mosin (a vesměs s téměř každou puškou v té době), se kterou šel voják na frontu, ačkoliv Mosin samozřejmě nebyl jednoranný.

TOZ-8 tedy považujeme za opakovací kulovnici ráže .22LR s délkou 1118mm a váhou 3,25Kg. Délka hlavně je pak uváděna 635mm. Po válce se zbrojovka v Tule, která malorážky vyráběla, rozhodla pokračovat ve vývoji a kromě modifikovaných malorážek TOZ-8 a TOZ-9 se v pozdějších letech vyráběly i víceranné verze. Pro armádní účely byla využívána především verze TOZ-17, což je sice stále opakovací puška, tentokráte však s pětiranným zásobníkem. Kromě Tulského závodu se cvičné vojenské pušky ve verzi TOZ-8OPF vyráběly i na Ukrajině.

Technická specifikace:
(uváděné informace pro verzi TOZ-8)

Ráže: .22LR (5.6mm okrajový zápal)
Systém: opakovací
Délke hlavně: 635mm
Celková déka: 1118mm
Váha: 3,25Kg
Počet ran: 1

Autor: Jaroslav Nedobitý | pondělí 11.3.2019 9:51 | karma článku: 18.23 | přečteno: 1644x

Další články blogera

Jaroslav Nedobitý

GSG STG 44 – malorážka po vzoru útočné pušky

Když se v posledních letech války zaváděla do výzbroje Wehrmachtu puška označovaná jako Sturmgewehr 44, nikdo ještě netušil, že se stane vzorem pro celou budoucí generaci vojenských zbraní.

10.6.2019 v 8:49 | Karma článku: 19.39 | Přečteno: 2365 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Malorážka PPS-50, bratříček nejslavnějšího samopalu

Ani mezi střeleckými laiky by se pravděpodobně nenašel nikdo, kdo nikdy neslyšel o slavném samopalu PPŠ zvaném Špagin. Snad každá socha partyzána drží zbraň s nezapomenutelným kulatým zásobníkem.

5.6.2019 v 9:34 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 1830 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Malorážka SIG 522LR – samonabíjecí kráska pro 21. Století

Švýcarskou respektive švýcarsko-německou společnost Sig Sauer netřeba střelcům představovat. Jedná se o jednoho z největších výrobců a prodejců palných zbraní současnosti, který v roce 2009 uvedl novou sérii malorážek...

17.5.2019 v 9:23 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 1908 | Diskuse

Jaroslav Nedobitý

Kterak indiánská babička zastřelila největšího medvěda světa

Bylo větrné ráno 10. května roku 1953, když se indiánka jménem Bella Twin rozhodla vyrazit na lov drobné zvěře. Na tenhle lov však do smrti nezapomene!

26.4.2019 v 8:37 | Karma článku: 23.87 | Přečteno: 1752 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Patrik Banga

Jak přežít dietu: Jsem dietní Maradona

Nevydržel jsem to. Chtěl jsem prostě vidět, jak to pokračuje ve skutečnosti. Neodolal jsem a vstoupil do jámy lvové. Na váhu. Co jsem viděl, mě rozesmálo. Po necelých osmi dnech diety je sedm kilo pryč! Škoda, že většina je voda.

24.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 88 | Diskuse

Otakar Vagner

Když se i mozek žhaví

Brrr, to je vedro! No kdo by to byl řek ́? ---------------------------------------------------------------------------

24.7.2019 v 9:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Beata Krusic

Sprejerům rozbít hubu a z homosexuálů to vymlátit...

A než se člověk naděje, máme tu zase středověk. Linoucí se z mozků lidí - dnešního 21. století. Určitě to mnozí z vás zaznamenali.

24.7.2019 v 7:02 | Karma článku: 10.23 | Přečteno: 437 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Patrik Banga mě naštval

Je skoro konec července, já byla přesvědčena, že shodím alespoň už 6 - 8 kg, což se mi nepodařilo, byť plavu, skáču, ale jím. Patrik Banga mě naštval. Píše si o dietě, která je podle mě dost šílená a hubne. Dala bych s ním sázku.

23.7.2019 v 23:03 | Karma článku: 13.33 | Přečteno: 669 | Diskuse

Beata Krusic

Tak jsem se konečně podívala na Gretu Thunberg...

Občas se nechávám potkávat jevy, skutečnostmi, osobnostmi - prostě událostmi tak, až ke mně samy dorazí. Vidím třeba opakující se jméno a hned po něm nejdu. Až nadejde čas a něco ve mně mi nedá....

23.7.2019 v 20:06 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 1357 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz